Babi na stopě

Knižní blogerka

Lovci lebek

Zprvu jsem nevěděla, jestli se vůbec do této knihy pouštět. Spisovatelka pro mě byla neznámá, také žánr knihy je pro mě nový, ale moc se mi líbil přebal, nesuďme ovšem knihu podle obalu. Příběh nás zavede ke speciální zásahové jednotce. Líbí se mi, když spisovatel spolupracuje s kapacitou z oboru. Paní Hindráková si vzala na pomoc poldu Jiřího Johánka. Podíváme se tak na vyčerpávající a nebezpečnou práci „Lovců lebek“ skutečně zblízka.

Příběh začíná velkou tragédií policisty Jaroslava, kterému zemře při běžné policejní kontrole parťák Luky, jeho nejlepší přítel. Je zastřelen ukrajinským mafiánem. Uplyne dlouhých deset let a Jaroslav se stále nedokáže smířit s odchodem kamaráda. Jardu trápí výčitky a viní se z jeho smrti. Není se čemu divit, taky bych byla v šoku, měla bych vztek a dávala si za vinu, že jsem měla nebo mohla něco udělat. Co ovšem nechápu, je, že utápí svůj žal v alkoholu a myslí jen na pomstu. Dobře, dobře, taková pomalá pomstička by nemusela být zas tak špatná, ale určitě bych ji nezvládla jako ochlasta. Přeci jenom mluvíme o mafiánech a pokud mají něčeho hodně, tak to jsou prachy, drogy, a bouchačky.

Život mu rovněž komplikují velké dluhy z pokeru a pomalý rozpad rodiny. Ono když chlastáte, hrajete poker a jste zapšklý, tak to zrovna rodinné idylce nepřidá. Sice mi bylo hlavního hrdiny velmi líto, ale řešit věci chlastem prostě nejde – s lahví v ruce se problémy nevyřeší, ale narostou.

Vtipné na tom všem je, že Jardu všichni považují za tvrdého, ale čestného poldu. Dostane tak vytoužené místo ve speciální zásahové jednotce „Lovci lebek“. Agenti této jednotky pátrají po drogách, korupci a velmi nebezpečných lidech. Prvním případem je pátrání po nájemném vrahovi, který má přezdívku „Andílek“. Do Čech ho poslala ukrajinská mafie, aby zlikvidoval nepohodlné svědky. Tady se nám kruh uzavírá,  Andílek má totiž za cíl našeho Jardu.

Thomas je další zvrácená postava. Je to zmetek a šmejd, který si svoje sadistické choutky ukájí na nevinných dětech, které pak bez milosti zavraždí. Co na to říct? Jsou věci, které nepochopím.

Když Thomas nastoupil do vypůjčené dodávky, zaslechl zezadu nějaký šelest. Pronikavě se zachechtal a šedozelené oči se mu rozzářily chtíčem. Už se nemohl dočkat, až ucítí hebkou kůži dětského tělíčka. Až použije jeden ze svých tří nožů, které vždycky nosí u sebe a ukojí tu nutkavou touhu. Nastartoval, pustil si v rádiu vážnou hudbu a rozjel se. Pobrukoval si a oči mu žhnuly zvrhlou touhou.

Nikoho asi nepřekvapí, že tato kniha je drsná a plná násilí, co jiného taky ode mě očekávat. Jak to ale všechno skončí? Přestane Jarda pít? Skončí na dně Seče? Nebo to má úplně jiný konec?

Za knihu děkuji nakladatelství Grada

1 komentář

  1. Jakub

    30. 10. 2016 ve 22:20

    Zdravím, babi,
    opětovně pěkný článek, ale musím vznést stejnou námitku jako minule. Článek neobsahuje žádný váš názor, pocity, apod. (Pravda alespoň jste něco řekla k tomu chlastu) Je to sice čtivě shrnutý obsah knihy, ale vy přeci dokážete víc.
    Držím, jako vždy, palce ať vám to dál píše.
    -Věrný čtenář

Napsat komentář

Napište mi, jak se vám to líbilo, po Prostřenu si to ráda přečtu.

*