Zvítězí pomsta nebo soucit s umírající?

Na začátku chci říct, že já bych volila pomstu. Vychutnat si bezmoc druhého. Přesně, to co se mi dělo, když jsem se nemohla bránit. Možná jsem až příliš rychle, vynesla ortel a okamžitý trest. Později jsem si začala uvědomovat, že odplata není vše.

Sam a Rachel byli sourozenci, kteří se dostali do židovského sirotčince. Proč? To neprozradím. V domově děti rozdělili. Teprve čtyřletá dívenka byla umístěna mezi nejmenší děti, kde doktorka Solomonová prováděla pokusy s použitím RTG paprsků. Pro pokusy si vybrala osm chovanců. Rachel byla č. 8. Nechci si představovat co takové ozařování dokáže způsobit, ztráta vlasů, obočí, rakovinu a spoustu jiných rizikových onemocnění. Neuvěřitelné co jsou tzv. lékaři ochotni udělat pro svoji kariéru nevinným dětem.

„Teď chci, abys dýchala pomalu a zhluboka.“ Doktorka Solomonová položila Rachel na ústa a nos tuhou masku, pod níž bylo těžké vůbec nějak dýchat. Křídová chuť jí stoupala dozadu do krku, zatímco doktorka kapala na masku chloroform. Ačkoli ležela naprosto klidně, začala se Rachel najednou točit hlava. Pak se s ní pokoj roztočil a hlas doktorky zazníval stále z větší a větší dálky…

Dle mého názoru autorka naložila hlavní postavě Rachel příliš nemilosrdný osud se spousty neuvěřitelných faktů. Přála bych Rachel více šťastných chvilek, marně jsem na ně v knize čekala. Lékařka si z dětí udělala pokusné králíky. Za každou cenu chtěla dosáhnout úspěchu. A nějaké to „sirotčí tělíčko“ jí přece nezastaví v kariéře. Chci podotknout, že na začátku minulého století si ženy lékařky musely své místo mezi muži doslova vybojovat.

Ambice doktorky Solomonové nemohlo uspokojit místo lékařky v sirotčinci. Potřebovala napsat článek, jenž by byl podepsán jejím vlastním jménem. Potřebovala si vysloužit vlastní odbornou pověst. K tomu ale bylo nutné, aby začala s vlastními experimenty.

Kapitoly z dětství se střídají se současností. Zajímavější je minulost. Očekávala jsem trochu podrobnější popis experimentů, ale i tak to bylo děsivé. Bolí pomyšlení, že se to týkalo těch bezbranných které nemá kdo hájit. Kniha se mi líbila, ale přiznám se, že některé dlouhé popisy jsem přeskakovala, děj je i přesto poutavý a velmi dobře se čte. Není to ovšem čtení na pohodu. Zajímavý je i doslov ve kterém se vlastně dovíte co vedlo autorku k napsání tohoto příběhu.