Babi na stopě

Knižní blogerka

Vykoupení

V této knize vypráví autorka svůj vlastní otřesný příběh z dětství. Možná se budu zdát trochu ujetá, ale ráda si občas přečtu tenhle druh literatury. Bohužel vím, že ne všechny děti mají milující rodiče.

Stacey a její mladší sestra vyrůstaly ve zdánlivě fungující rodině. Otec před lidmi vystupoval jako vzor všech ctností a dokonalosti. Jenže v tomto případě zdání klame.

Ve skutečnosti hodně pil, byl zlý, arogantní a pro facky nechodil daleko. Mimo posezení s kamarády v hospodě trávil hodně času se svou starší dcerou. Hodně jí protěžoval, kupoval dárky a bral na výlety – hrál si na hodného a milujícího tatínka.

Po dívčiných osmých narozeninách jí začal sexuálně zneužívat. Říkal, že jí miluje a že mají společné tajemství, které se nikdo nesmí dozvědět. Tajemství otce a dcery. Všechno začalo pusinkama a vanilkovou zmrzlinou, kterou si mazal na intimní místa.

Šel do spíže a vrátil se s balením vanilkové zmrzliny v ruce. Dívala jsem se, jak si trochu zmrzliny nanáší na svého kamaráda. Když jsem všechnu zmrzlinu olízala, namazal si na kamaráda další. Vybídl mě,abych pokračovala a představovala si, že kamarád je nanuk. Poslechla jsem a do pusy mi téměř okamžitě vystříkla dávka nikoliv vanilkové zmrzliny, ale bílé šťávičky. Chutnala odporně……

Otec byl autorita a tak Stacey nechtěla, aby se na ní zlobil, když ho neposlechne. Bála se a styděla se někomu svěřit. Matka si jejích náznaků nevšímala, nebo je spíše nechtěla vidět. Nakonec se rozvedla a rodinu opustila. Dívky zůstaly u otce, který byl neustále opilý, bil je, ponižoval a vyhrožoval zabitím.

Jeho smrt jsem si přála, to byla pravda. Fantazírovala jsem o tom stále častěji. Co kdyby se zabil při jedné z těch bouraček? Co kdybych ho tenkrát, když byl namol, že nemohl ani chodit, nevyzvedla z baru? Co kdybych ho nechala ležet, když zvracel a nevěděl o sobě? Co kdybych ho včas neobrátila na správnou stranu? Kolikrát jsem ho takhle k čertu zachránila? Pomyslela jsem si: Hergot já jsem tak blbá. Je mi ze sebe špatně. Věděla jsem, že bych nikdy nikomu neměla ublížit. Nikdy by mě nenapadlo, že jsem toho schopná. Přát si něčí smrt je špatné.

Stacey nakonec ruply nervy, už to nemohla déle snášet….Vzala pušku a vše další už prožívala v šoku…

Nevím, co bych na jejím místě udělala. Asi bych se také bála to někomu říct, ale určitě bych se pomstila…polila bych mu to jeho nádobíčko kyselinou a utekla bych. Dost hrozné že???

Následují výslechy, obžaloba a život za mřížemi. Obdivuji tuto dívku, jak se dokázala vyrovnat se svým smutným osudem. Ve vězení jako dobrovolnice cvičila psy pro handicapované, objížděla školy a vyprávěla svůj příběh dospívajícím, aby dokázali rozeznat hrozící nebezpečí zneužívání a násilí. Je to hodně smutný příběh. Doporučuji všem, kteří trpěli nebo trpí podobným osudem.

1 komentář

  1. Jakub

    14. 12. 2016 ve 21:34

    Naštěstí jsem v dětství nemusel olizovat žádného „kamaráda“, ale taky mám podobné příběhy rád. To je ale asi špatné vyjádření. Vždy podobné knihy/filmy až moc prožívám, až si skoro připadám, že si tím sám procházím, což vlastně není příjemný pocit, ale stejně se vždy s chutí začtu do příběhu utrápeného člověka.

Napsat komentář

Napište mi, jak se vám to líbilo, po Prostřenu si to ráda přečtu.

*